Doprovázená pouť

CO JE DOPROVÁZENÁ POUŤ?

Jde o jednoduchou a prastarou techniku sebepoznání a osobní transformace. Celý proces se děje při chůzi krajinou. Původ má tato metoda již v dávných dobách, kdy lidé putovali na různá místa náboženských rituálů či významná energetická místa v přírodě.

BUDEME SI VYPRÁVĚT PŘÍBĚH A DÍVAT SE, KAM NÁS PŘÍRODA ZAVEDE...

Doprovázená pouť:

  • zaplňuje místo mezi terapeutickým sezením a přátelským povídáním – nejde o terapii v klasickém slova smyslu. Nejde ani o pouhé vypovídání se či sdílení.
  • nabízí časový prostor bez přesného ohraničení – odpadá tak stres, že vše musím říci za hodinu nebo za dvě. Klient má dostatek prostoru, aby se uvolnil a naladil na svůj záměr. Nenastává trapné mlčení v místnosti, kdy člověk neví co a jak nejlépe popsat.
  • zapojuje techniky z koučinku, psychologie, meditace či cokoliv dle osobnosti průvodce a klienta – to ji výrazně odlišuje od běžného povídání či od terapie.
  • dává plné intuitivní naslouchání bez hodnocení – vše je plně akceptováno právě tak, jak je. Klient je vždy jedinečný odborník na svůj život a nikdo nemá právo cokoliv hodnotit.
  • dává zpětnou vazbu, co je slyšet za slovy – nedostává nevyžádané rady ani návody. Odpovědi má každý v sobě. Celý proces pouti napomáhá tomu přiblížit se k nim.
  • nese naprostou podporu celého dění – to je velmi cenné právě díky časově neomezenému prostoru. Vybudování podpory vyžaduje čas. Je na průvodci, aby vytvořil bezpečné a podpůrné prostředí.
  • prohlubuje intuici – díky tomu se člověk učí „slyšet“ svůj vnitřní hlas i v běžných dnech. Pocítí prožitek, ne pouhý návod.
9

Chůze přírodou se v současnosti jeví možná jako nejzásadnější technika přirozené očisty a základ psychohygieny pro lidi západní kultury. Hektický způsob života plný úkolů z oblasti pracovní, zájmové i rodinné nás vzdálil od sebe sama do kanceláří, měst a virtuální reality. Ruku v ruce s tím významně narostlo množství depresí, úzkostných poruch a civilizačních chorob. Vše se děje zvenčí. Setkání člověka se svým nitrem je tak vzdálenější než kdykoliv dříve. Výsledkem jsou výše zmíněné choroby.

Zkušenost i výzkumy ukazují, že pobyt v přírodě harmonizuje, zklidňuje a léčí. Neví se přesně proč, ale pravděpodobně hraje velkou roli to, že jde o naše přirozené prostředí. Organismus se napojuje na své „doma“.  Sdělení, která zrcadlí příroda a podněty, jež k nám vysílá, jsou důležitou protiváhou přemíry informací. Příroda dnes dle moderní psychologie stojí jako pevný bod mezi člověkem a rozpadajícími se společenskými paradigmaty.

Na krátké pouti přírodou můžeme uvidět to, co jsme neviděli roky života. Takovou sílu má pouť.

Významní činitelé pouti:

Poutník (klient) – vypráví příběh, sdílí myšlenky, pocity, témata.

Průvodce – z latinského „cum pane“, tj. společné sdílení, jídlo, kráčení. Naslouchá za slovy, vnímá pocity, vnímá synchronicitu okolní krajiny v celém procesu. Používá techniky dle potřeb poutníka. Nejčastěji koučink, reflexi, intuitivní naslouchání, spirituální cvičení a další.

Příroda – působí svou přirozenou harmonizační silou, pomáhá v nalezení vnitřního klidu, v procítění energie. Zrcadlí momenty příběhu. Ukazuje možné cesty. V přírodě člověk přirozeně odkládá své životní a profesní role a dostává se tak blíže ke svému nitru.

Fyzický pohyb – uvolňuje svalové napětí a postupně se tak uvolňují mentální a duševní procesy. Člověk hlouběji dýchá, čímž okysličuje mozek a nechává spontánně prostor svému podvědomí. Při pohybu je přirozené zůstat bdělý. Tělová paměť je hluboko v nás a mysl je něco na povrchu. Při pouti se zapojuje tělo. Proto je pouť tak užitečná.

Proč poutě fungují

  • příběh – vyprávíme-li příběh, dotýkáme se srdcem. Teorie a ideály zůstávají na úrovni mysli. Pouť přírodou vypráví příběh.
  • emoční paměť – prožitky na pouti se ukládají do emoční paměti. Nejsou to teoretická slova, jsou to prožitky. Nepracujeme na úrovni racia, ale na úrovni emocí. Vše se děje zevnitř. Proto si klient odnáší vlastní vnitřní záměr a vlastní odpovědi.
  • svědek“ života - průvodce je svědkem života pro danou chvíli. Stojí po boku a důvěřuje. Nehodnotí a neřeší za klienta. Díky tomu, že není ponořen v osobních emocích jako klient a zároveň spolusdílí klientův proces, dokáže vidět věci z nadhledu a v souvislostech.
  • přeladění vnímání – chůze přírodou automaticky mění vnímání. Toho nelze dosáhnout při žádném pohovoru s odborníkem u stolu či s mentorem u tabule.

Co si poutník odnáší

Nejvýznamnější jsou vlastní prožitky. Často jde o velmi silné emoce, které se ukládají do tělesné paměti a podvědomí. Dále si poutník odnáší své vlastní poznámky, grafickou mapu pouti, někdy mapu života a případné záznamy dle individuálních potřeb.

Jak probíhá vlastní pouť

Jdeme cestou dle přání klienta – může jít o přání, kam chceme dojít. Může jít o čistě intuitivní kroky. Většinou se po ponoření do hovoru automaticky přelaďujeme na spontánně vedené kroky.

Povídáme si o životě, o daném tématu. Průvodce se pozorným nasloucháním a vhodně voleným rozhovorem pokouší vysledovat souvislosti života a počátky sdíleného tématu. Jeho úkolem je nahlížet za slova, upozornit na důležité momenty, upozornit na souhru okolní krajiny s celým procesem, dávat zpětnou vazbu a především tvořit podpůrné prostředí celému dění.

Často po sdělení významných momentů jdeme mlčky. Jsou to okamžiky velmi cenné, kdy dochází k vnitřním procesům, usednutí slov a vnitřnímu spojení s vlastními zkušenostmi. Mlčení v přírodě, ať už v sedě či při chůzi, je mlčení, které léčí a které „mluví“ svou silou.

Zařazujeme různá cvičení z oblasti meditačních technik, rituály, prohlubujeme intuici – vše dle potřeby a přání.

Na závěr pouti zpracováváme mapu pouti, kdy shrneme všechny zásadní momenty, ujasníme si prožitky, myšlenky, vzájemnou zpětnou vazbu pro vytříbení prožitého dne.

Pouť je vždy velmi individuální.

Pro koho je pouť vhodná

Pouť je vhodná pro člověka, který prožívá situace jako:

  • zlomové okamžiky života (profesní směr, osobní krize, změny v rodině…)
  • ujasnění si momentální situace
  • nalezení svého potenciálu, svého osobního daru
  • nadhled nad proběhlým životním obdobím
  • zastavení se v běhu života
  • vyhoření osobnosti
  • prevence vyhoření osobnosti
  • nalezení nové inspirace
  • spojení se sebou samým