Psychohygiena

Psychohygiena znamená především hygienu duše. V holistickém pojetí jde o propojení péče o duši a péče o tělo. Jedno bez druhého není úplně vyvážené. Současné vědy již chápou zdraví v ideálním případě jako vyvážené zdraví fyzické, psychické, sociální a duchovní.

Ucelený souhrn doporučení, poznatků a psychologických postupů dává materii pro udržení zdraví, výkonnosti a životní pohody. Prazáklad psychohygieny můžeme sledovat už v nejstarších textech jako Bible či Korán. 

Cíl psychohygieny:

  • Zvýšení osobní subjektivní spokojenosti
  • Fungující sociální vztahy
  • Prevence nemocí
  • Udržení pracovní výkonnosti
  • Zvýšení resilience (odolnosti) jedince a vytvoření copingových strategií

Z čeho plyne dnešní velká potřeba psychohygieny:

  • Nedostatek pohybu – svůj život jsme do velké míry stáhli do kanceláří či jiných uzavřených prostor. Nedochází k přirozenému cyklu tělesné a psychické práce. Tělo nemá možnost vydat nahromaděnou energii a následně ji ukládá jako nevyužitou. Nahromaděná energie se časem transformuje do nemocí.
  • Stres – jde o dlouhodobou negativní zátěž, jejíž důsledkem je pocit přetížení, zoufalství či bezmoci, tzv. distres. Jeho nebezpečí spočívá právě v dlouhodobém a méně nápadném působení. Naproti tomu eustres je krátkodobá záležitost, která stimuluje k lepším výkonům. Vyvolává pocity radosti, příjemného napětí z nového a uspokojení z dosaženého.
  • Psychická únava – společnost je přesycená podněty zrakovými, sluchovými a vizuálními. Každý člověk potřebuje být nějakou dobu přirozeně v tichu.
  • Odloučení od přírody – jde o velmi důležitý moment péče o duši. Příroda poskytuje úplně jiné podněty, než běžný pracovní život. Navíc působí svoji přirozenou harmonizační silou. Výzkumy ukazují, že alespoň 2h týdně v přírodě zvyšují psychickou odolnost jedince.
  • Materiální zaměření člověka – člověk je denně konfrontován s tím, co  mu dalšího schází k jeho spokojenosti. Postupem života dochází k uvědomění, že pouhé „mít“ nepřináší spokojenost. Po naplnění základní potřeby „mít“ je nutná orientace na „být“ – vyznačuje se vyšší mírou spokojenosti.
  • Ztráta nebo nenalezení smyslu života – jde o rutinní chození do práce, kdy jedinou motivací je finanční odměna a schází vyváženost v další části života jako orientace na smysl vlastního života. Je důležité zaměřit se na prožitek každodenních činností a na činnosti přinášející pocit radost a naplnění.
  • Narušení interpersonálních vztahů – přílišná pracovní vytíženost, anonymita měst a velkých pracovních kolektivů a virtuální komunikace přinášejí ztrátu fyzického kontaktu s druhými lidmi a následně duševní prázdnotu.

Techniky psychohygieny:

Relaxace
Meditace
Tělesná aktivita
Přírodní aktivita
Autogenní trénink
Dechová cvičení
Svalová relaxace
Terapie kreativitou – arteterapie, kreslení pravou mozkovou hemisférou, aromaterapie, etikoterapie

Znaky duševní rovnováhy

  • Spokojenost a radostné prožívání
  • Schopnost reagovat přiměřeně na emoční i jiné podněty
  • Zdravá sebeláska – přiměřené uspokojování vlastních potřeb
  • Dobré sociální vztahy
  • Akceptace druhých bez hodnocení
  • Sebepřijetí jako integrace svých slabých i silných stránek
  • Schopnost čelit problémům a novým výzvám
  • Odvaha k novým začátkům
  • Snaha o vlastní osobnostní růst
  • Realistické hodnocení sebe sama i okolí
  • Pozitivní přijímání nových zkušeností
  • Autor svého života – přesvědčení o vlastní schopnosti řídit svůj život

Zátěžové situace člověk dobře zvládá, pokud si vytvoří své vlastní copingové strategie, tedy strategie zvládání vycházející z individuality člověka. Nevědomě si však často vytváříme obranné mechanismy, díky kterým od skutečného zvládání spíše unikáme. Přesto máme pocit aktuálního zvládnutí zátěžové situace.

Nejčastější obranné mechanismy:

  • Racionalizace – vysvětluji si problém pro mě přijatelným způsobem.
  • Bagatelizace – ve smyslu „vždyť o nic nejde…“
  • Regrese – může být únik do nemoci, do neschopnosti a potřeby péče druhou osobou.
  • Projekce – překrývám svůj problém zvýšeným zájmem o druhé či zdůrazněním jiného problému.
  • Popření či vytěsnění – když se o problému nemluví, tak vlastně není.

Účinné copingové strategie:

  • Strategie zaměřené na problém – přijmu je do svého života, vytvořím si plán k jeho zvládnutí.
  • Strategie v případě, že problém nemohu ovlivnit – důležitost orientace v emocích, následně vyhodnotím možnosti zvládnutí – terapie, psychoterapie….
  • Copingové strategie úzce souvisí s vlastní emoční inteligencí a sebepoznáním. Vím, co mi jde dobře, co mě uspokojuje, co navozuje pozitivní emoce.
  • Důležitá zkušenost zvládnutí – jakmile jednou udělám zkušenost, že dokáži situace zvládnout, ukládám si do vědomí svoji copingovou strategii.