JÍT SVOU CESTOU

Život začne dávat smysl, když člověk jde SVOU CESTOU. Ale jak ji najít?

Dovolím si malé životní ohlédnutí.

Je nám krásných „náct“. Maturita v kapse, svět leží u nohou, spousta plánů a snů. Život dává smysl – užít si ho, co to jde. Dělat, co mě baví, dát o sobě vědět světu, prosmát se a promilovat láskou, životem, hodně vidět, prožít, vrhnout se do svých snů s velkou energií, zároveň je pořád dost času. Znamená to jít SVOU CESTOU. Je to smysl života právě teď.

Narození dětí, založení rodiny – jo, to dává smysl. Péče o děti a rodinu je pro ženy často velmi naplňující. Pro muže prosazení se v profesi a zabezpečení rodiny. Je to čas radosti a plné síly. Čas naplnění, krásný pocit, hrdost na pokroky dětí, sounáležitost s rodinou, budování domova, rodinné prožitky a aktivity, přátelé, aktivní čas. Právě teď je to smysl života. Jdete SVOU CESTOU rodinného života.

Roky běží, děti jdou do školy, vy zpět do práce, kloubíte to všechno dohromady, jak se dá.

Pak, za čas, přichází krásných cca  pětačtyřicet až padesát let – děti jsou z domova, na svých nohách a snad spokojené. Už je to jen jejich příběh. Touhy a myšlení máte pořád jako ve 20ti. K tomu spoustu zkušeností a stále ještě dobré zdraví a entuziasmus. Je čas jít zase JEN SVOU CESTOU. Ano, právě teď je toto ten smysl života. Už ne péče o druhé. Ale v prvé řadě péče o sebe. Své zdraví, své potřeby, svou cestu.

Život je naplňující a dává smysl tehdy, když se vydáme tou SVOU CESTOU. Většinou chvíli trvá, než ji člověk najde a poté přijme. Občas totiž vede jinudy, než cesta okolí a cesta zvyků. Ale když se to stane, když po ní jdete, je to nádhera. Je to naplnění.

Poznávejme SVOU CESTU vytrvale a odhodlaně s objevitelskou zvědavostí. Zároveň plně prožívejme právě tu SVOU životní etapu. Vracet se není možné.

Až budeme na konci své životní pouti a ohlédneme se, ať si můžeme říct “ ANO, ŠLA/ŠEL JSEM PRÁVĚ TOU SVOU CESTOU.“