LÁSKA K ŽIVOTU

LÁSKA K ŽIVOTU

Dnes ráno jsem viděla video z domova pro seniory, ve kterém bývalý choreograf (75 let) a bývalá primabalerína (93 let) začali spolu tančit. On nevěděl, že ji tam potká, ona na vozíčku. On roztáčel vozík různými způsoby, ona tančila rukama a … očima. Duší. Byl to blahodárný pohled.

Napadlo mě – to je LÁSKA K ŽIVOTU.

Láska k životu je NEODMÍTAT, co život právě teď přináší a nabízí. PROTOŽE – to bych odmítala hojnost života, tedy i LÁSKU života. Ano, vybírám si, abych nepřijala něco, co škodí mně nebo druhým. Ostatní přijímám.

Láska k životu je užívání TĚLA – tanec, třeba jen v kuchyni při rádiu. Chůze, pohyb, tělesná rozkoš. Vždy tak, abych neškodila. Jinak užívat a ŽÍT SVÉ TĚLO. Tedy o něj pečovat zevnitř i zvenku. Tedy –

Láska k životu je PÉČE – co dávám do svého těla, strava. Jak pečuji o svého tělo zvenku – nejen krémy, ale také dotyky.

Láska k životu je RADOST – žiji radost, když si uvědomuji, co mi nese den. Pečení vanilkových rohlíčků, tvoření svých projektů, tvoření něčeho pro blízké, radost z vycházky, z nového květu, z voňavé kávy, z hovorů s přáteli…

Láska k životu je SMÍCH – se sebou, s blízkými, ideálně i s dětmi.

Láska k životu je osobní RŮST – co ten problém nese za výzvu, tedy příležitost. Co mě tohle učí, jak to mohu otočit, jak to využiji dál. Tam, kde je zlomené srdce, tam je největší osobní síla. Vyrůst na tom. Zkoumat, co všechno se mohu učit a učit se to.

Láska k životu je DOVOLIT SI ji žít – zamávat svým bolestem, poděkovat jim a otočit se dopředu. Zní to banálně, ale někdy je to hodně těžké, DOVOLIT SI TO. Mantinely svého života si nejvíce tvoříme sami ve své mysli. Mysl, mozek je v podstatě software. Jsou to nahrané programy. A programy jdou přeprogramovat.

Láska k životu je BYTÍ S DRUHÝMI – jen tak se člověk může nejvíce rozvíjet a růst. Dělit se o život má zvláštní vzorec – když se dělíme o starosti, zmenšují se. Když se dělíme o radosti, zvětšují se. Zdá se, že příroda zamýšlela, abychom se dělili. Abychom byli spolu.

Láska k života je DÁVAT DŮVĚRU – že to, co mi přichází, přichází ve správný čas, ve správné formě, protože to přichází odněkud z prostoru. Někdo tomu prostoru říká Vyšší vědomí, Vesmír, Příroda, Zdroj nebo Bůh. Pořád je to tatáž energie nebo entita. Nepřijmout to je stejné, jako NEVĚŘIT. Sobě i Vyšší energii. Pak ji ale nemohu věřit ani tehdy, když jsem v těžkostech a žádám o pomoc.

Je právě teď zvláštní období roku, kdy všichni lidé, věřící i nevěřící, cítí větší blízkost. Pojďme tento čas využít na uvědomování a postupně i žití větší LÁSKY K ŽIVOTU. Tomu našemu jedinečnému.

BOHATÝ ADVENT V HOJNOSTI LÁSKY!