S klientkou jsme pracovaly na potížích pramenících z dětství. Otec – někde v pozadí, pravidelně „na pivu“. Matka – dominantní žena, která rodinu řídí.
Postupně jsme došly k tomu, že otec byl vlastně docela fajn. Jen upozaděný. Matka působila na okolí jako velmi hodná a obětavá žena. Což bezpochyby byla. Druhá stránka byla žena držící nad celou rodinou kontrolu. Ne tak slovy, jako skrytými gesty, výmluvným pohledem. Takový kritik, který se podívá a už se raději ztrácíš.
Takový vnitřní kritik se usídlí v člověku velmi hluboko a ovlivňuje třeba celý život. Co s takovou PŘEKÁŽKOU?
Cílenými otázkami jsme objevily vlastnosti, které si klientka díky svým prožitkům vypěstovala. Opřely jsme o ně budovanou sebedůvěru. Z vnitřního kritika jsme pomocí NLP technik vytvořily spojence. Klientka si uvědomila, kde tímto vybroušené vlastnosti a dovednosti ve svém životě uplatnila a čeho tím dosáhla. Naučila se vstupovat do relaxačních stavů a využívat je pro vnitřní dialog se svým kritikem a spojencem. Pro takovou práci je vždy nutný relaxační mód mysli. V následných setkáních přicházela více a více sebevědomější a uvolněnější. Při našem posledních rozhovoru řekla „..byla to skvělá PŘÍLEŽITOST, tolik jsem se díky tomu naučila“… Naučila se nahlížet na životní potíže z jiného úhlu pohledu. Naučila se, jak s takovými situacemi pracovat. Využije tuto dovednost v mnoho jiných situacích – PŘÍLEŽITOSTECH.
Naučila se komunikovat svůj život JAKO FAKTA, když mluví s maminkou. Dříve tam očekávala, tedy i dostávala, kritiku.
Řekne-li si člověk „já mohu“, je to mnohem důležitější než dokonalé zázemí a vysoké IQ. Přebírá tím zodpovědnost za svůj život a za své štěstí. Svůj život tak tvoří, ne pasivně žije.
„Překážky se staví do cesty obyčejným lidem proto,
aby z nich udělaly lidi neobyčejné.“ — Paul Jeffers
Jakou překážku jste proměnili v příležitost? Co vám taková proměna přinesla? Jaký „dobrý důvod“ vás držel zpátky?