Na podzim 2022 mě zastihl covid, Poprvé za celou éru jeho existence, po všech jeho vlnách. Přinesl mi poznání a prožitky, které jsem si zapsala (psaní je moje psychohygiena a dělám to stále) a rozhodla jsem se je s vámi sdílet jako možnou inspiraci.
S láskou a vytrvalostí postupně rozvíjím svoji profesi koučky, podporovatelky a lektorky, ještě však s potřebou stálého zaměstnání. Covid přišel v okamžiku, kdy jsem měla nasmlouvané skvělé akce, na které jsem se moc těšila. Musela jsem je rušit, což mě moc mrzelo.
Covid mi přinesl hluboký odpočinek v podobě spánku. Spala jsem ve dne i v noci jak nemluvně. V plánu byla dovolená na mých milovaných horách. Bohužel zrušeno. Dál jen spánek a regenerace. Síla se vracela jen pomalu. Tělo chtělo odpočívat, fyzicky i mentálně. Díky izolaci mě ani nikdo nemohl navštívit a ani jsem na nikoho neměla sílu.
Po povinné izolaci jsem čerpala zmiňovanou dovolenou. Doma, už bez přátel. Odbyli si plánované hory. Týden doma, sama, v klidu a tichu. Postupně už v síle. Za normálních okolností bych chtěla někam jet, někde být, něco prožívat, s někým to sdílet. Teď ne. Tělo jelo ve zvláštních režimu. Rovnání myšlenek, dlouhé procházky, vše se ve mně nějak přeskládávalo.
Co jsem silně pocítila? Regenerovala jsem z ticha a klidu. Žádné ruchy, žádné zážitky, které odvedou pozornost od „toho uvnitř“. Jen klid, ticho, hudba, postupně tvoření, procházky.
To je tak NESMÍRNĚ OZDRAVNÁ ZÁLEŽITOST, že nelze popsat slovy. Být jen uvnitř sebe, být tolik dnů sama a doma, to bych si vědomě nezvolila. Přišlo by mi to málo. A ono je to tak moc!
Obvykle si plánujeme dovolené s nějakým programem, kam jít, co vidět, prožít nebo prostě kudy se pohybovat. Jsme tak pod vlivem působení vnějšího prostředí. Tudíž nejsme plně sami se sebou. Chápu, že pro extroverty je to nutné a potřebné. Zavřít se doma by pro ně bylo frustrující.
Ovšem pro toho, kdo není tak silný extrovert, je čas bez vnějších zážitků, a to i těch z jiného prostředí, nesmírně ozdravný a léčivý. Protože tím, že tam není odstup daný změnou prostředí, je člověk nucen jít do stinných oblastí života rovnou.
Zastavení se tam, kde to známe. Je to hluboká regenerace a transformace zároveň. Velmi mě to posílilo a také ukázalo, co z mého života odchází, k čemu potřebuji zaujmout jiný postoj a co posílit svou pozorností.
Za toto zastavení děkuji a zároveň vím, že stojí za to si ho naordinovat pravidelně, právě ve známém prostředí.