Měla jsem dnes v meditaci vjem hladiny jezera jako symbolu. Symbol, že to, co podvědomě vyzařuji, co v sobě živím a posiluji, tak pak vidím ve své realitě, tedy kolem sebe.
Cokoli praktikujeme, to posilujeme. Mnozí v sobě posilují jen frustraci a to, že nemohou nic dělat, protože „tak to prostě je.“
Co v sobě raději posilovat přinejmenším vstřícnost, nehodnocení a klid…
Vím, ze zkušenosti mé i mých klientů, že obvykle nefungují vize, kdy si člověk představuje svoji vizi v podobně nového partnera, práce nebo cokoliv jiného jako něco odtržitého. Zkrátka jen to samo.
Vím, že FUNGUJE vizualizovat a prožívat v sobě svůj záměr v kontextu celého svého života. Tedy to, jak v tom záměru JEDNÁM, jak se v dosaženém záměru CHOVÁM, jak se ROZHODUJI, jak KOMUNIKUJI, jak se CÍTÍM, co VYZAŘUJI, jak UVAŽUJI o druhých…. Zkrátka jak to vypadá zasazené do mého života. Pak se totiž daří jednotlivé malé kroky k té vizi, protože se postupně mění „má realita“, tedy to, co je kolem mě. Tudíž si pak dokážu i prožívat drobné úspěchy. A to jsou stavební kameny k mé vizi. Ta může být pak klidně i malinko jiná a obvykle ještě lepší než jsem si dovedla představit.
Hladina jezera slouží v jednom cvičení jako jakási projekční plocha pro vizi. Vizi toho, JAKÝM CHCI BÝT ČLOVĚKEM v kontextu života. To s sebou nese i to, čeho chci dosáhnout
Zaměřme se pro tyto dny, co vlastně ve svém životě praktikujeme. Co vlastně posilujeme. A rozhodněme se, co OPRAVDU CHCEME vidět na pomyslné hladině jezera.