Je změna nutná? To je otázka 😊. Lidský mozek nemá změny rád. Má rád jistoty, osvědčené a zaběhnuté cesty. Také způsoby rozhodování. Pokud o jakékoliv změně jen uvažujeme a pak je nám zase dobře v tom svém zaběhnutém, nejspíš na ni ještě není čas.
JEŠTĚ BY TO STÁLO PŘÍLIŠ MNOHO SIL. A možná příliš mnoho ztrát.
Jenže co když je to vnitřní pnutí už velké, nepříjemné, někdy i frustrující. Co když máme pocit, že nám někde ujíždí vlak. Takové to „chci to, ale….“ Nebo „cítím se ztraceně, že to pořád nedokážu…..“ Někdy už to cítíme i na těle. Něco bolí, jsme unavenější, ztrácíme energii, životní náboj.
BÝVÁ TĚŽŠKÉ VŠIMNOUT SI, ŽE JSME UŽ V BLÁTĚ, PROTOŽE KOLEM SEBE NIC JINÉHO NEVIDÍME.
MALÁ POMŮCKA:
Dejte si čas pro sebe, pár minut. Pusťte si příjemnou uklidňující hudbu a chvíli jen tak setrvejte. Vzpomeňte si na čas před 2 – 3 lety. Jací jste tam byli? Smáli jste se víc? Cítili jste více spokojenosti? Těšili jste se na nové dny? Rostli jste? Bylo vám většinou dobře na duši? Ztratili jste to?
PAK STOJÍ ZBYTEČNĚ MNOHO SIL SETRVÁVAT.
Je to čas na změnu.
JE DOBRÉ VĚDĚT, ŽE:
Nejdřív je to těžké. Přicházejí pochybnosti o správnosti rozhodnutí. Když vyjdeme ze starých kolejí, obvykle je to nejdříve horší než to bylo. Plácáme se v rozbouřené vodě. Učíme se plavat v té nové a ještě jsme se nepustili posledních stébel.
JE PŘIROZENÉ, ŽE JE TO NEJDŘÍVE TĚŽŠÍ.
Pomůže podívat se do minulosti, kdy už jsme výraznou změnu zvládli. Vzpomenout si, že i tam to bylo nejdříve horší. Podívat se na to, co nás ta konkrétní změna učí. Uvědomit si, co do ní ze sebe můžeme investovat a následně zúročit. Co už máme. Zmapovat si, o koho se můžeme opřít. Vědět, komu můžeme zavolat, kde se vypovídat, kde požádat o radu nebo podporu.
ABY SE TO POVEDLO, JE NUTNÉ VĚDĚT „PROČ“ A MÍT DŮVĚRU.
Vědět, proč to děláme. (Co nám už nevyhovovalo, co jsme chtěli a co chceme teď). „Proč“ dává sílu. A někdy je to silné „proč“, třeba, když se nespokojenost začala propisovat do zdravotních neduhů. Důvěra je o tom, že nepotřebujeme nést všechno na svých ramenou. Můžeme se podělit. Hmotně, ale také nehmotně. Je to důvěra v něco vyššího než je člověk sám. Je to důvěra v život. (O důvěře bude příští příspěvek).
Co se stane, když to nevzdáme? Jaká je vaše zkušenost z minula? Ta moje je taková, že
Z KAŽDÉ ZMĚNY JSEM VYŠLA ŠŤASTNĚJŠÍ A SILNĚJŠÍ. A TAKY SPOKOJENĚJŠÍ.
Stálo mi to za to. Častokrát jsem také požádala o podporu či radu, a to odborníky i přátele.
VYPLATILO SE MI TO. A co vy, DOVOLÍTE SI TO?
NAZRÁL UŽ ČAS?
Ráda vám s vaší změnou pomohu.