Výčitka z minulosti, z dětství, od rodičů, od nadřízených…. Je to něco, co vás může stále pronásledovat a ovlivňovat. Jsou to věci, které v dnešních podmínkách a v současném životě odebírají silu. Naše vnitřní síla je něco, co má bezprostřední souvislost se zdravím. Je naší odpovědností si ji chránit.
Doporučuji toto jednoduché a efektivní cvičení:
- Zavřete oči, navnímejte svůj dech a poté nechte výčitku nebo vyčítající osobu v mysli opět přijít.
- Výčitku nebo osobu ve své představě odsuňte bezpečně daleko od sebe. Pokud má tendenci se přibližovat, v mysli tam vložte bariéru (skleněnou stěnu, betonový blok….cokoliv vás napadne)
- Svou myšlenkou této výčitce/osobě odeberte barvy. Nechte ji úplně vyblednout. Je to vybledlé a mdlé.
- Zmenšete ji.
- Ztlumte jí hlas. Ať mluví pomalu, táhle a ospale. Opakuje či dělá pořád totéž.
- Nechte přes její vyčítání rozeznít pro vás krásné zvuky (hudba, ptáci, příroda…)
- Nebo je-li vám příjemnější přidejte v představě hudbu jako z cirkusu. Ať dál mluví svým ospalým rozplizlým hlasem, který se ztrácí ve zvuku hudby.
- Přejte si to v představě celé ještě jednou pozpátku.
- Pak si to přehrajte znovu popředu – s celým tím vyblednutím, hudbou.
S největší pravděpodobností zjistíte, že jste se skvěle uvolnili a opět pocítili svoji sílu. Vzpomínka už na vás nemá žádný vliv.
Kdykoliv s ní nebo čímkoliv podobným můžete udělat totéž znovu.
Můj prožitek:
Vzpomínku se mi nedařilo oddálit. Byla velmi dotěrná. Vložila jsem skleněnou bariéru s jakousi betonovou patou, která vzpomínku držela v bezpečné vzdálenosti. Poté již šlo všechno jako po másle. Vyblednutí, hudba přes ni a najednou….ta osobě se sama zmenšila na miniaturu a začala utíkat. Měla jsem ještě potřebu zamést za ní. Po ukončení jsem cítila úlevu a zpět svůj klid a sílu. Usmívala jsem se.