Dnes bych s vámi chtěla sdílet jeden malý zázrak a také poselství z našeho putování.
Jedno z ubytování nám poskytla paní Maria – žena, na kterou nikdy nezapomenu.
Sálala z ní láska, otevřenost a bezpodmínečné přijetí.
Byla to taková „maminka“. Ta, ke které můžete přijít, i kdybyste udělali cokoliv…
a ona vás neodsoudí, nebude radit, nebude hodnotit ani čin ani vás, nebude z vás dolovat odpovědi, jen obejme.
Poskytne vám přístav, prostor pro vydechnutí, pro načerpání sil,
místo, kde můžete prostě jen být.
Když jsme spolu mluvily, zůstávalo mi v hlavě jedno slovo – maminka.
Připomněla mi, jak důležité je umět být pro druhé tím klidným a láskyplným přístavem.
Bez otázek, když na ně není čas. Bez nevyžádaných rad, bez „měl/a bys…“
Jen být. Naslouchat. Přijímat.
Říká se, že kolem sebe vidíme odraz toho, co máme v sobě – přiznané i nepřiznané.
A já v Marii uviděla lásku a přijetí, které si chci v sobě dál hýčkat.
Možná i vám tenhle příběh něco připomene.
A možná se jednou potkáme nad tím vaším příběhem osobně.