Při vzdělávání pro pomáhající profesionály téměř vždy narazíme na téma DŮVĚRA.
Jako pečující nebo rodiče máme často potřebu kontrolovat, i když skrytě a nenápadně. To proto, že umíme předpokládat, co všechno by se mohlo stát.
Jenže ono je to stejně cítit, i když se snažíme „kontrolovat“ naprosto nenápadně. To, co je cítit, není péče, ale PODEZŘENÍ. Podezření má tu vlastnost, že bere nadšení, odvahu a chuť zkoušet nové věci.
Jeden člověk řekl „Když jsem přestal sledovat a začal spíš podporovat, začali fungovat líp než dřív. “
Co to konkrétně znamená.
Neznamená to pustit všechno bez hranic. Znamená to vytvořit RÁMEC – dát jen malý, opravdu malinký cíl. A k tomu říct VĚTU, která má obrovskou sílu:
„Vím, že to dokážeš zvládnout. Věřím ti. A jsem tady, když budeš potřebovat.“
Pak to skutečně pustit. Nechat prostor pro vlastní zkušenost. A když se to nepovede, společně si říct, co uděláme příště líp. Chyby jsou příležitosti.
Důvěra není o dokonalosti, ale o otevřenosti. DŮVĚRA DĚLÁ ZÁZRAKY.