V oblasti mezilidských vztahů se často vyskytuje tzv. Karpmanův trojúhelník – trojúhelník vztahové závislosti.
Má tři role:
• Oběť
• Zachránce
• Kat
Je normální, že v průběhu života se občas ocitneme v některé z rolí. Problém nastává ve chvíli, kdy v ní zůstaneme příliš dlouho.
Pak se z role stává vztahová závislost.
Oběť a zachránce se navzájem potřebují.
Když je toho moc, jeden nebo druhý může vstoupit do role kata.
Zachránce žije z toho, že může zachraňovat. Důvodů PROČ může být mnoho – únik od řešení svého života, pocit užitečnosti, pocit nadřazenosti… Tím vším jen posiluje neschopnost oběti. A tak může dál zachraňovat a celé kolečko se posiluje.
Oběť žije z toho, že jí někdo věnuje pozornost – nemusí nést sama odpovědnost, stačí být trochu bezmocná a dostane to, co chce nebo potřebuje. Pokud je oběť nějak odmítnuta, urazí se. Vždyť přece má o ni být postaráno.
Jak z toho ven?
První krok je jednoduchý – všimnout si, v jaké roli právě jsem.
Položit si, anebo od někoho si nechat položit dobré otázky. Např.
- Co si nahrazuji tím, že „zahraňuji“?
- Co se změní v jednotlivých dnech, když dám najevo, že už to není třeba?
- Vážně to nedokážu zvládnout?
- Jakou jednu věc dokážu zvládnout už teď?
- Dovolím sám/a sobě a svému se pokusit?
- Dovolím svému „zachránci“, aby jen přihlížel a nezasahoval?
Skutečná pomoc není zachraňování. Skutečná pomoc posiluje samostatnost a akceschopnost.
Možná uvítáte rozhovor s nezávislým odborníkem, abyste se dokázali rozhodnout, jak z toho ven. Ráda vás podpořím.