Péče o duši znamená především hygienu duše. Víme poměrně dobře jak pečovat o tělo - sportovat, zdravě jíst, dopřát si masáž, odpočinout. Ale člověk není jen tělo. Je také mysl a duše. Jedno bez druhého není vyvážené a necítíme se dlouhodobě dobře. Potřebujeme se starat o celou svoji bytost. Tvoří harmonický celek. Současné vědy již chápou zdraví v ideálním případě jako vyvážené zdraví fyzické, psychické, sociální a duchovní.
Pojďme společně pečovat o svoji duši. Jak?
Sami můžete:
- zastavit se během dne a uvědomit si, jak se cítíte
- usmát se, i když nemáte racionální důvod
- pokusit se meditovat či se zaposlouchat do hudby nebo přírody
- být vděčni za to, co už v životě máte
- mít se rád(a)
- krok za krokem naplňovat své touhy
Společně uděláme:
- provedu vás relaxačním rituálem
- podpořím vás v meditaci a najdeme meditační techniku právě pro vás
- spojíme se s vašimi touhami, ale také strachy
- budeme pracovat s těmito strachy, aby mohly z vašeho života odejít
- otevřeme postupně vaše srdce lásce, radosti a příležitostem života
- najdeme rovnováhu ve vašem životě
Co je cílem péče o duši:
- Zvýšení osobní subjektivní spokojenosti
- Fungující sociální vztahy
- Prevence nemocí
- Udržení pracovní výkonnosti
- Zvýšení resilience (odolnosti) jedince a vytvoření copingových strategií
Z čeho plyne dnešní velká potřeba životní rovnováhy:
- Nedostatek pohybu – svůj život jsme do velké míry stáhli do kanceláří či jiných uzavřených prostor. Nedochází k přirozenému cyklu tělesné a psychické práce. Tělo nemá možnost vydat nahromaděnou energii a následně ji ukládá jako nevyužitou. Nahromaděná energie se časem transformuje do nemocí.
- Stres – jde o dlouhodobou negativní zátěž, jejíž důsledkem je pocit přetížení, zoufalství či bezmoci, tzv. distres. Jeho nebezpečí spočívá právě v dlouhodobém a méně nápadném působení. Naproti tomu eustres je krátkodobá záležitost, která stimuluje k lepším výkonům. Vyvolává pocity radosti, příjemného napětí z nového a uspokojení z dosaženého.
- Psychická únava – společnost je přesycená podněty zrakovými, sluchovými a vizuálními. Každý člověk potřebuje být nějakou dobu přirozeně v tichu.
- Odloučení od přírody – jde o velmi důležitý moment péče o duši. Příroda poskytuje úplně jiné podněty, než běžný pracovní život. Navíc působí svoji přirozenou harmonizační silou. Výzkumy ukazují, že alespoň 2h týdně v přírodě zvyšují psychickou odolnost jedince.
- Materiální zaměření člověka – člověk je denně konfrontován s tím, co mu dalšího schází k jeho spokojenosti. Postupem života dochází k uvědomění, že pouhé „mít“ nepřináší spokojenost. Po naplnění základní potřeby „mít“ je nutná orientace na „být“ – vyznačuje se vyšší mírou spokojenosti.
- Ztráta nebo nenalezení smyslu života – jde o rutinní chození do práce, kdy jedinou motivací je finanční odměna a schází vyváženost v další části života jako orientace na smysl vlastního života. Je důležité zaměřit se na prožitek každodenních činností a na činnosti přinášející pocit radost a naplnění.
- Narušení interpersonálních vztahů – přílišná pracovní vytíženost, anonymita měst a velkých pracovních kolektivů a virtuální komunikace přinášejí ztrátu fyzického kontaktu s druhými lidmi a následně duševní prázdnotu.
Jaké techniky můžeme využívat pro duševní pohodu:
Relaxace, meditace, tělesná aktivita, pobyt v přírodě, autogenní trénink, dechová cvičení, rozvoj kreativity – arteterapie, kreslení pravou mozkovou hemisférou, aromaterapie, etikoterapie.
Znaky duševní rovnováhy
- Spokojenost a radostné prožívání
- Schopnost reagovat přiměřeně na emoční i jiné podněty
- Zdravá sebeláska – přiměřené uspokojování vlastních potřeb
- Dobré sociální vztahy
- Akceptace druhých bez hodnocení
- Sebepřijetí jako integrace svých slabých i silných stránek
- Schopnost čelit problémům a novým výzvám
- Odvaha k novým začátkům
- Snaha o vlastní osobnostní růst
- Realistické hodnocení sebe sama i okolí
- Pozitivní přijímání nových zkušeností
- Autor svého života – přesvědčení o vlastní schopnosti řídit svůj život
- Účinné zvládání zátěžových situací.
Zátěžové situace člověk dobře zvládá, pokud si vytvoří své vlastní copingové strategie, tedy strategie zvládání vycházející z individuality člověka. Nevědomě si však často vytváříme obranné mechanismy, díky kterým od skutečného zvládání spíše unikáme. Přesto máme pocit aktuálního zvládnutí zátěžové situace.
Těmito obranými mechanismy jsou:
- Racionalizace – vysvětluji si problém pro mě přijatelným způsobem.
- Bagatelizace – ve smyslu „vždyť o nic nejde…“
- Regrese – může být únik do nemoci, do neschopnosti a potřeby péče druhou osobou.
- Projekce – překrývám svůj problém zvýšeným zájmem o druhé či zdůrazněním jiného problému.
- Popření či vytěsnění – když se o problému nemluví, tak vlastně není.
Účinné copingové strategie:
- Strategie zaměřené na problém – přijmu je do svého života, vytvořím si plán k jeho zvládnutí.
- Strategie v případě, že problém nemohu ovlivnit – důležitost orientace v emocích, následně vyhodnotím možnosti zvládnutí – terapie, psychoterapie….
- Copingové strategie úzce souvisí s vlastní emoční inteligencí a sebepoznáním. Vím, co mi jde dobře, co mě uspokojuje, co navozuje pozitivní emoce.
- Důležitá zkušenost zvládnutí – jakmile jednou udělám zkušenost, že dokáži situace zvládnout, ukládám si do vědomí svoji copingovou strategii.