Psychohygiena

Psychohygiena znamená především hygienu duše. V holistickém pojetí jde o propojení péče o duši a péče o tělo. Jedno bez druhého není úplně vyvážené. Současné vědy již chápou zdraví v ideálním případě jako vyvážené zdraví fyzické, psychické, sociální a duchovní.

Ucelený souhrn doporučení, poznatků a psychologických postupů dává materii pro udržení zdraví, výkonnosti a životní pohody. Prazáklad psychohygieny můžeme sledovat už v nejstarších textech jako Bible či Korán. 

Cíl psychohygieny:

• Zvýšení osobní subjektivní spokojenosti
• Fungující sociální vztahy
• Prevence nemocí
• Udržení pracovní výkonnosti
• Zvýšení resilience (odolnosti) jedince a vytvoření copingových strategií

Z čeho plyne dnešní velká potřeba psychohygieny:

• Nedostatek pohybu – svůj život jsme do velké míry stáhli do kanceláří či jiných uzavřených prostor. Nedochází k přirozenému cyklu tělesné a psychické práce. Tělo nemá možnost vydat nahromaděnou energii a následně ji ukládá jako nevyužitou. Nahromaděná energie se časem transformuje do nemocí.

• Stres – jde o dlouhodobou negativní zátěž, jejíž důsledkem je pocit přetížení, zoufalství či bezmoci, tzv. distres. Jeho nebezpečí spočívá právě v dlouhodobém a méně nápadném působení. Naproti tomu eustres je krátkodobá záležitost, která stimuluje k lepším výkonům. Vyvolává pocity radosti, příjemného napětí z nového a uspokojení z dosaženého.

• Psychická únava – společnost je přesycená podněty zrakovými, sluchovými a vizuálními. Každý člověk potřebuje být nějakou dobu přirozeně v tichu.

• Odloučení od přírody – jde o velmi důležitý moment péče o duši. Příroda poskytuje úplně jiné podněty, než běžný pracovní život. Navíc působí svoji přirozenou harmonizační silou. Výzkumy ukazují, že alespoň 2h týdně v přírodě zvyšují psychickou odolnost jedince.

• Materiální zaměření člověka – člověk je denně konfrontován s tím, co  mu dalšího schází k jeho spokojenosti. Postupem života dochází k uvědomění, že pouhé „mít“ nepřináší spokojenost. Po naplnění základní potřeby „mít“ je nutná orientace na „být“ – vyznačuje se vyšší mírou spokojenosti.
• Ztráta nebo nenalezení smyslu života – jde o rutinní chození do práce, kdy jedinou motivací je finanční odměna a schází vyváženost v další části života jako orientace na smysl vlastního života. Je důležité zaměřit se na prožitek každodenních činností a na činnosti přinášející pocit radost a naplnění.
• Narušení interpersonálních vztahů – přílišná pracovní vytíženost, anonymita měst a velkých pracovních kolektivů a virtuální komunikace přinášejí ztrátu fyzického kontaktu s druhými lidmi a následně duševní prázdnotu.

Techniky psychohygieny:

Relaxace
Meditace
Tělesná aktivita
Přírodní aktivita
Autogenní trénink
Dechová cvičení
Svalová relaxace
Terapie kreativitou – arteterapie, kreslení pravou mozkovou hemisférou, aromaterapie, etikoterapie

Znaky duševní rovnováhy

• Spokojenost a radostné prožívání
• Schopnost reagovat přiměřeně na emoční i jiné podněty
• Zdravá sebeláska – přiměřené uspokojování vlastních potřeb
• Dobré sociální vztahy
• Akceptace druhých bez hodnocení
• Sebepřijetí jako integrace svých slabých i silných stránek
• Schopnost čelit problémům a novým výzvám
• Odvaha k novým začátkům
• Snaha o vlastní osobnostní růst
• Realistické hodnocení sebe sama i okolí
• Pozitivní přijímání nových zkušeností
• Autor svého života – přesvědčení o vlastní schopnosti řídit svůj život

Zátěžové situace člověk dobře zvládá, pokud si vytvoří své vlastní copingové strategie, tedy strategie zvládání vycházející z individuality člověka. Nevědomě si však často vytváříme obranné mechanismy, díky kterým od skutečného zvládání spíše unikáme. Přesto máme pocit aktuálního zvládnutí zátěžové situace.

Nejčastější obranné mechanismy:

• Racionalizace – vysvětluji si problém pro mě přijatelným způsobem.
• Bagatelizace – ve smyslu „vždyť o nic nejde…“
• Regrese – může být únik do nemoci, do neschopnosti a potřeby péče druhou osobou.
• Projekce – překrývám svůj problém zvýšeným zájmem o druhé či zdůrazněním jiného problému.
• Popření či vytěsnění – když se o problému nemluví, tak vlastně není.

Účinné copingové strategie:

• Strategie zaměřené na problém – přijmu je do svého života, vytvořím si plán k jeho zvládnutí.
• Strategie v případě, že problém nemohu ovlivnit – důležitost orientace v emocích, následně vyhodnotím možnosti zvládnutí – terapie, psychoterapie….
• Copingové strategie úzce souvisí s vlastní emoční inteligencí a sebepoznáním. Vím, co mi jde dobře, co mě uspokojuje, co navozuje pozitivní emoce.
• Důležitá zkušenost zvládnutí – jakmile jednou udělám zkušenost, že dokáži situace zvládnout, ukládám si do vědomí svoji copingovou strategii.