Znám jednoho člověka, který v situacích, kdy se cítí špatně, uvažuje způsobem „…ať je mi ještě hůř, chci to poznat, je to skvělé…“. Překvapil mě tento postoj, když jsem ho slyšela mluvit. Přemýšlela jsem, co mu to přináší…..Je to obrana, je to potvrzení vlastní moci (vždyť jsem se rozhodl to vydržet), je to pozitivní nálepka. Byla v tom křeč, ne opravdovost. Nic se doopravdy v jeho životě neměnilo. Nebylo mu lépe.
Zachovat si pozitivní myšlení neznamená nasadit růžové brýle a křečovitě hledat to skvělé na mé situaci.
Máme-li důvod smutnit, nemá smysl smutek potlačovat. Je dobré použít pokles energie provázející smutek k tomu, abychom se ponořili do sebe, abychom si pochodili v tom vlastním blátíčku. Díky tomu můžeme poznat a pustit staré situace nebo vztahy a otevřít se novým. Díky tomu využijeme energii smutku v plné síle. Sílu té energie můžeme využít pro nakopnutí se, odhodlání.
V okamžiku, kdy si smutek, vztek nebo frustraci nechceme přiznat a nějak ji překrýváme pozitivní náplastí, se nikdy doopravdy neposuneme dál. Stane se totiž to, že bude zase nějak krátkodobě lépe a najednou nám ta nevyhovující situace nebude připadat zas až to nevyhovující, nějakou to půjde přejít dál. Stává se z toho začarovaný kruh. Hůře – pozitivní překrytí – lépe – přežívání – hůře – pozitivní překrytí – lépe – přežívání…..
Je nutné využívat sílu energie smutku, vzteku či naštvání – JE V NÍ OBRVOSKÁ SÍLA. TU PŘECE NENECHÁME LEŽET LADEM. ?