Pokud se většiny lidí zeptáte, v co věří, odpoví buď „že jsou věřící“ ve smyslu v Boha nebo odpoví „ spoléhám se jen sebe“.
Když se zeptáte, čemu důvěřují. Moc tomu nerozumí a vlastně nemají odpověď.
Jak byste odpověděli na otázku
„ČEMU DŮVĚŘUJETE?“
Možná bychom rádi odpověděli „sobě“, ale je tomu skutečně tak? Cítíme to? Jsme jako lidé formováni vším, co jsme prožili a kde jsme to prožili. Neseme si šrámy, selhání, nepodporující myšlenky, kritické sebehodnocení. Neseme si i zkušenosti, kdy v nás někdo věřil.
DŮVĚRA DÁVÁ OBROVSKOU SÍLU.
Víra se může jevit abstraktní, neuchopitelná. Ale důvěra – ta tu je. Potřebujeme se jí otevřít a přijmout ji. Je to důvěra v život. Důvěra, že nejsme na všechno sami, že je tady něco vyššího. Důvěra v jiné lidi, že jsou dobří. Důvěra ve své děti. Důvěra v přátele.
DŮVĚRA OSVOBOZUJE.
Proč by život plácal tolik energie na něco, jako jsme my, každý jeden z nás? To by nedávalo smysl. Musí to mít nějaký účel, hlubší smysl, že jsme tu. Učme se důvěru tam, kde to jde snadno. Třeba ve své děti, že něco zvládnou.
OSOBNĚ MI POMOHLO VZPOMENOUT SI NA OKAMŽIKY ODEVZDÁNÍ. NAPŘÍKLAD:
Porod – důvěřovala jsem, že to dobře dopadne.
Děti – důvěřovala jsem, že zvládnou to, do čeho se pustily.
Lidé kolem – důvěřovala jsem, že se vždycky najde někdo, kdo pomůže „cestou“.
Život – postupně jsem důvěřovala, že mi život tzv. „hodí něco do cesty“.
A VŽDYCKY SE TAK STALO. DŮVĚRA SE POTVRDILA.
Je úlevné důvěřovat, že věci dobře dopadnou. Ono se to pak děje. Je jasné, že pro to musíme něco konat, maximum. A pak to pustit.
KDYŽ UŽ JE TO MAXIMUM, PAK SE VYPLATÍ TO ODEVZDAT.
Tedy pustit to tzv. do éteru. Udělala jsem, co jsem dovedla. Odevzdávám to vyšším silám.
Vyšší síla nebo Vyšší moc je zmiňována všemi mudrci bez ohledu na náboženství. Myslím, že by bylo egoistické myslet si, že není nic většího než člověk. Myslet si, že o všem rozhodujeme jen my sami. Přijde mi daleko pokornější a zdravější vnímat sebe jako tvora spolupracujícího.
DŮVĚRA JE SPOLUPRÁCE.
Spolupracovat s jinými lidmi, spolupracovat se životem.
K důvěře člověk někdy dojde sám svým životem a někdy s ní potřebuje pomoci. Obvykle se to prolíná. Občas žádám o pomoc v posílení důvěry. Někdy mi stačí si vzpomenout nebo přečíst nějaká poznání z minulých setkání s nějakým odborníkem.
I vy můžete nalézt svoji důvěru. Je to velká úleva a síla zároveň.